Slova charakteristická pro část slovní zásoby dialektů jazyků, které se nacházejí v karpatském jazykovém areálu, vedle češtiny taky albánštiny, maďarštiny, makedonštiny, moldavštiny, polštiny, rumunštiny, slovenštiny, srbštiny, chorvatštiny, ukrajinštiny, též vlivy ugrofinských turkotatarských jazyků; viz ↗jazykový atlas. Karpatismy představují slovní zásobu spjatou s tzv. karpatským salašnictvím a jeho kulturou (pastevectví nekočovného obyvatelstva: život na salaši, nářadí, stavby a jejich názvy, kultura bydlení, chov ovcí, popř. koz, technika zpracování hrubé ovčí vlny, mléčná produkce, výrazivo geomorfologického rázu: terén, terénní útvary; viz ✍Štika (2004), ✍Štika (2007). Specifičnost karpatského jaz. areálu, příčiny, průběh a důsledky karpatských jazykových kontaktů zkoumá karpatská jazykověda (✍Ripka, 2009). Nejobsáhlejším dílem věnovaným problematice karpatismů z hlediska areálového je sedmisvazkový Karpatský jazykový atlas/Obščekarpatskij dialektologičeskij atlas (1987–2003); viz ↗jazykový atlas, který představuje zejména lexikálně‑sémantické jevy ilustrující svébytnost karpatského jaz. areálu jako celku vzniklého historickým kontinuálním vývojem.

Na území č. národního jaz. se vlivy karpatské salašnické kolonizace, počínající v 90. letech 15. stol. na Hukvaldsku a směřující sem ze západního Slovenska (✍Štika, 2007:147–149), uplatnily při formování etnografického regionu Valašska (✍Jeřábek, 2004:55–58). Dialektologie prokazuje existenci k. v severní, valašské podskupině ↗východomoravských nářečí a v ↗slezských nářečích, a to zejména slezskopolských na Těšínsku; k. se objevují i v místní toponymii. Některé výrazy jsou zaznamenány v Českém jazykovém atlase (viz ↗jazykový atlas), např. kurástva ‘mlezivo’; šutá koza, šuta, šutka, šuťena ‘koza bez rohů’; grúň, gruň, zgrún ‘stráň, úbočí, kopec’. K. v českém jazykovém prostředí se zabývá zejména A. Vašek, který ve výrazivu spojeném s karpatským salašnictvím rozlišuje tři vrstvy, a to lexikum:

(a) původu rumunského (např. brynza (fem.) ‘ovčí sýr’, cap (fem.) ‘kozel’, cárek (mask.) ‘ohrazený kout v chlévě, chlívek’, domikát (mask.) ‘polévka z ovčího sýra’, gaura (fem.) ‘vykotlaná díra ve stromě’, gúry (pl. tantum, fem.) ‘výslužky ze zabíjačky, především podbradek’, redykať (sa) ‘přemísťovat (se), stěhovat (se)’, vakeša (fem.) ‘ovce okolo očí černá’);

(b) původu maďarského (aldamáš (mask.) ‘litkup’, gazda (mask.) ‘hospodář’);

(c) původu ukrajinského (prlič (mask.) ‘trlič; hořec žlutý, Gentiana lutea’); ✍Vašek (1967:38–40). Názvy rostlin ukrajinského původu spjatými s karpatskou kolonizací se zabývá též ✍Machek (1949) (např. konopka ‘sasanka hajní, Anemone nemorosa’, slabonoha ‘netýkavka obecná, Impatiens noli tangere’).

Karpatské lexikální/lexikálně‑sémantické izoglosy jsou zdrojem pro bádání dalších lingvistických oborů, zejména pro studia slavistická (✍Karlíková, 2007; ✍Ramšáková, 2014), balkanistická, ugrofinistická a indoevropeistická (✍Ripka, 2009).